velryby
Dvě hlavní skupiny
Dělí se podle toho, jak přijímají potravu.
Kostice: Nemají zuby. Místo nich jim z horní čelisti vyrůstají stovky rohovinových plátů (kostice), které fungují jako obří síto. Velryba nasaje tuny vody plné drobného krilu a malých ryb, jazykem vodu vytlačí ven a potrava jí uvízne na kosticích.
- Plejtvák obrovský, keporkak, velryba grónská
Ozubení: Mají klasické zuby a loví jednotlivou kořist (ryby, olihně, lachtany). Používají echolokaci – vysílají zvukové vlny, které se odrazí od okolí, a velryba tak ve tmě přesně "vidí" tvar a vzdálenost kořisti.
- Vorvaň, kosatka dravá (technicky patří k delfínovitým, ale je to savec), narval.
Nejznámější druhy
Plejtvák obrovský: S délkou až 30 metrů a váhou přes 180 tun je největším tvorem v historii Země (větší než největší dinosauři). Jen jeho jazyk váží jako dospělý slon a jeho srdce je velké jako osobní auto.
Vorvaň tuponosý: Král hlubin. Má největší mozek ze všech zvířat a dokáže se potopit do hloubky přes 2 000 metrů, kde vydrží na jedno nadechnutí až dvě hodiny. Loví zde obří hlubinné krakatice.
Keporkak: Známý svými akrobatickými skoky nad hladinu a neuvěřitelně složitými "písněmi". Samci keporkaků skládají podmořské písně, které mohou trvat desítky minut a slyší je ostatní velryby na tisíce kilometrů.
Jak velryby zachraňují klima
Velryby nejsou jen pasivní obyvatelé moří. Jsou naprosto klíčové pro boj s globálním oteplováním.
Velrybí hnojení: Velryby se krmí v hloubkách, ale vyprazdňují se u hladiny. Jejich trus je extrémně bohatý na železo a dusík. Tímto způsobem hnojí fytoplankton (mikroskopické řasy) u hladiny. Přemnožený fytoplankton pak díky tomu pohltí miliardy tun oxidu uhličitého z atmosféry a vyprodukuje kyslík.
Uhlíkový hrob: Když velryba zemře přirozenou smrtí, její obří tělo klesne na oceánské dno. Uhlík uložený v jejím těle (odpovídající tisícům stromů) tak zůstane bezpečně uzamčen na dně oceánu po celá staletí. Mrtvé tělo navíc vytvoří na dně nový ekosystém, který živí stovky hlubinných druhů po dobu až 50 let.
Hlavní hrozby
Komerční lov (historie): V 19. a 20. století lidé zmasakrovali téměř 3 miliony velryb kvůli tuku na svícení a do kosmetiky. Mnohé druhy byly na pokraji vyhynutí. Od roku 1986 platí mezinárodní moratorium na lov velryb, populace se pomalu zotavují, ale stále jsou velmi zranitelné.
Srážky s loděmi: Moderní obří nákladní lodě plují velmi rychle. Pro velryby odpočívající nebo komunikující u hladiny jsou tiché lodě smrtelným nebezpečím. Srážky s trupy lodí jsou dnes jednou z hlavních příčin úmrtí velryb.Hlukový smog: Podmořské sonary armád, hluk motorů a průzkumy těžařů ropy doslova zahlcují oceán hlukem. Jelikož velryby závisí na zvuku, tento hluk je dezorientuje, oslepuje jejich echolokaci a vede k tomu, že celé skupiny velryb hromadně uvíznou na plážích, kde umírají.